Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Velmi dobře to chápu. Právě se mi narodila druhá dcerka, takže jsem v začátcích. Ale ta starší, má tři roky, je také velmi živoučké dítko. Vždy byla "hyperaktivní" a momentálně máme období samého vzdoru, na vše existuje jediná odpověď "NE" - nechce jíst, nechce jít večer do postýlky, nechce se mýt, nechce se koupat, nechce vlastně nic. Naštěstí druhá holčička ještě zlobit neumí, ale počítám, nedělám si nějaké vzdušné zámky, s tím, že to budeme mít velmi podobné. Snažím se být přísná, ale spravedlivá (osvědčilo se mi to, když jsem učila děti - nakonec mě milovaly) a snažím se cokoliv vysvětlit - proč nechci, aby něco nedělala, proč zakazuju určité věci. Zatím nevidím nějakou změnu, dítě mě prakticky ignoruje, neslyší, nebo dělá, že neslyší. Když se jí hodí, tak je velká, když se jí hodí, tak je malá.
Ale i tak si pořád opakuju, že je to jen období (ten obtížný třetí rok) a že to jednou přejde. Je to těžký, je to o nervy, ale pořád doufám, že to přejde a snad v ní něco zůstane z toho, co do ní furt buším. Doufám, že vyroste jednou ve slušně vychovanou holku, která se umí trochu chovat.