Přidat názor k článku Česká matka 21. století

Hm, tenhle přístup mi přijde od základu špatbně. Normální stav by měl být ten, že kdykoliv budu chtít, mohu dát ze svého současného zaměstnání výpověď a prostě půjdu někam jinam dělat něco jiného. Prostě proto, že moje schopnosti a kvalifikace jsou na trhu práce uplatnitelné. Jakmile se zaměstnanec stane de-fakto rukojmím svého zaměstnavatele - t.j. třese se strachy, aby ho nevyhodili, protože kde jinde by ho vzali (eventuelně za hodně míň), je to vždy na pováženou a patrně takový zaměstnanec na svém místě nemá co pohledávat už i tak. Tím spíš je ad absurdum, že takové místo je ještě zaměstnavatel povinen někomu držet a nesmí ho vyhodit a musí ho pak přijmout a platit, i když ho už dávno nepotřebuje, protože si za tu dobu mateřské našel jiného zaměstnance. Překvapuje mne, že se tady prezentuje, že tato situace je na západě (který je tak nějak naším vzorem) ještě horší než u nás. Že i když to jsou normální slušní vzdělaní a pracovití lidé, že tam nenajdou zaměstnání = možnost obživy. Nějak se mi to nezdá - je to vůbec pravda?
Ono je hezké, že si někdo studuje, co ho baví. Ale každý si musí sledovat, za kolik je "prodejný" - t.j. zda je za tu jeho práci někdo ochoten platit. A v zásadě, čím víc je kdo ochoten za tu práci platit, tím lepší zaměstnání. Není to náhodou tento případ, že si někdo studuje kupříkladu filmovou historii nebo starověký Řím či jánevímco a pak s rozčarováním zjistí, že může jít dělat tak do muzea za minimální mzdu nebo prodávat hamburgery?