Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

U nás je to podobné. Dcerce Áje bude na podzim 6 let, Míšovi za týden 3 roky. Když je Míša sám, je to bezva. Pomáhá v kuchyni, chodíme na procházky. Když jsou spolu, trápí se navzájem nebo oba vyvádějí nějaké nepřístojnosti. Já jakobych často ani neexistovala, nebo že bych na ně mluvila čínsky? S povodní a křikem v koupelně při každém koupání jsem se už částečně smířila, ale nadávám vždycky. Že je holka každou chvíli někde ve vršku stromu a chová se jak Tarzan, s tím taky nic nenadělám. Loni jsme byli na dovolené pouze na horách na chalupě (jako zatím vždycky, jinak jen výlety)a nevydrželi jsme tam ani týden. Děti pořád řvaly, chtěly babičku a vůbec vše, co jsme tam neměli. Vycházky do lesa je spíš otravovaly. Jediný přínos byla hromada ostružin, kterou jsme tam natrhali a z toho několik litrů vynikajícího sirupu. Ale zaplatila jsem to psychickým zhroucením a předčasným odjezdem domů, kde jsem díky tomu, jak jsem byla z dětí mimo, ještě udělala průšvih s tchýní. Nerada na to vzpomínám. S koncem školky pro mně bylo léto spíš utrpením. Přitom všechna předchozí léta byla celkem fajn, i ty hory nám vyšly.
Musím ale říct, že se to letos opravdu již lepší. Už si spolu dokážou hrát. Chystáme se na první zahraniční dovču a to do Řecka. Stále ve mně převládá strach, jak to dopadne, ale snad je nové zážitky zaujmou a nebudou jen kňourat.