Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Jako kdyby jste tu popisovali naše děti: koušou se, škrábou se tahaj se, strkaj se, berou si hračky, křičej, lezou kam nemaj, útikaj a na naše napomenutí tohle všechno ještě zesílí, i když před tim to vypadalo, že to už nemůže být horší.
Člověk by pak řekl, že si budeme užívat klidu, když jsou nemocný, ale to právě naopak.
Vždycky, když si myslím, že už už skončim v blázinci, tak si vzpomenu, jak jsem vždycky ráda, když po nemoci začnou zase zlobit. Pak se uklidňuju, že mam jistotu, že jsou zdraví.
Tak pevné nervy a držte se hesla vždycky může být hůř a všechno zlé je pro něco dobré.
My jsme taky přece dětství přežili a naši v blázinci nezkončili, tak snad se to povede i nám.