Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Mám tři děti (6,4,2) babičky nefungují, chůvy nepěstujeme, manžel často v práci a bydlíme ve čtvrtém patře panelového domu.Jsou vždycky dv co zlobí, jeden je hodný.Takhle se střídají během čtrnácti hodin. Takže si člověk sedne ve chvíli, kdy si myslí, že se mu nemůže nic stát a za minutu to přijde. A pak už jedete. Když už si konečně myslíte, že půjdou spát, protože to je fakt ta nejlepší věc, co můžou udělat, začne dohadování typu, kdo kam půjde spát a ozývají se takové ty známé věty typu :Já se bojím!Chci pát, chci čurat...no a opakujete pořád dokola to samé, každý den, každou hodinu, každou minutu, ale tohle všechno musíme zvládnout, protože jsme silné ženy a tohle za nás nikdo lépe neudělá.I když je to boj. I když brečíme, řveme, mlátíme kolem sebe(a připadá nám , že je vše zbytečné) tohle nikdo jiný než my nezvládne! Takže jďěme do toho!S tím vším, co nám zítřek přichystá.