Nedá mi to, musím reagovat: byla jsem na tom úplně stejně. Chtěli jsme druhé dítě a já 2x potratila. Nechtěla jsem slyšet útěchu, že přece už jednoho chlapečka máme... Já to druhé chtěla přece kvůli tomu prvnímu, aby si spolu hráli a vyrůstali spolu... Po 4 letech se narodila holčička. Je skvělá, sladká, miluju ji. Ale dodneška pláču pro toho chlapečka, co se měl narodit 2 roky po prvorozeném synovi... Měli si spolu hrát na vojáky a chodit za holkama.... Teď jsem zase v 5tt. a doufám, že to bude holčička, aby měly holky od sebe jen 3 roky - ke staršímu už by to bylo 7 let, tak se bojím, že jestli to bude kluk, tak už si stejně moc rozumět nebudou... Jestli to tedy vůbec dobře dopadne...
Předchozí