Přidat názor k článku Uvztekané dítě

Ahoj,
jako "zasloužilá" matka můžu pouze konstatovat - pokud je dítě osobnost, tak vztek přijde a občas vydrží hodně dlouho. Můj tatínek a dědeček našich 3 raubířů po jednom záchvatu vzteku toho nejstaršího (taky mu byli asi 2) prohlásil - "celá maminka" a pokusil se vyprávět pohádku o skřítcích vzteklíčcích, kteří jinak bydlí někde v lese, ale když mají náladu, tak se nastěhují na návštěvu do dušičky dítěte a dělají tam neplechu. Zlatý dědeček, chvíli to zabíralo :-)), pak se narodili další dva kluci a používala jsem to i u nich. Ale musím přiznat, že někdy s počítáním do více než 1000 - to abych klukům nenařezala hned, ale nejdřív vychladla a ten výprask byl menší. Někdy zabralo to, že jsem si jich vůbec nevšímala a dělala jakoby nic (za svůj hrdinský výkon považuju to, když jsem překročila v samoobsluze vlastní vztekající se dítě - právě ležel a kopal nohama kolem sebe - a pokračovala v nákupu za hlasitých komentářů ostatních spoluobčanů), někdy pomohlo pár na zadek, někdy ta pohádka, nejmladšího jsem dokonce párkrát sprchovala ledovou vodou. Takže rada zní - vydržet a nezbláznit se z toho. Jakmile se jednou povolí a dítě to vycítí (ihned), je to ještě horší. A musím dodat - pokud je dítě opravdu silná osobnost a samorost - u toho prostředního se nám to podařilo dokonale :-)) - pak lze očekávat záchvaty bezdůvodného nebo i důvodného vzteku i ve věku pozdějším - zlámaná pravítka (přelomená díky záchvatu vzteku nad úkolem) by u nás v domácnosti mohla vyprávět ... Řešíme to tak, že nová si náš "chlapeček" kupuje z vlastního kapesného a vždycky za ním zavíráme dveře, když ho "to" popadne. Jen jsem zvědavá, jestli to někdy přestane a vyroste v normálního, občas vzteklého (kdo nejsme?) dospělého člověka.
Takže přeju pevné nervy a mějte se fajn.