Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Ani mne nic podobného nepotkalo. Prvotní šok byl značný a probuzení "po" ještě horší. Ale odchodem domů zůstalo všechno a to doslova v nemocnici. Měla jsem chuť se opít a tak se i stalo a od té doby jako kdyby nic nebylo. Spíše jsem nechápala známou, která měla a ostatně stále má potřebu o tom, co se i jí tenkrát stalo, stále hovořit-byť i ona má dnes zdravé dítě. Možná je to tím, že člověk se s tím těhotenstvím nesžil, nebo já nevím co. Možná mám štěstí. To co se nám stalo, se stalo a nepovažuji to za nic podstatného ve svém životě. Takový život je.