Tak mně se dělalo špatně z videa porodu i na předporodním kurzu v 8.měsíci a v duchu jsem si říkala, že tohle tedy rozhodně nepodstoupím a dítě si v břiše raději nechám, než tohle. No, nakonec jsem přežila hned 3x a manžel byl vždycky se mnou. Já jsem typ, který špatně snáší nemocnice, zejména tu podřízenost pacientů a nadřízenost personálu a čím jsem starší, tak hůř, navíc nemám k lékařům moc důvěru. U 3. porodu jsem uvažovala o dule, se kterou jsem se i setkala, byla sympatická, ale paradoxně jsem si ji pak k porodu nevzala, protože jsme se znaly málo a moc zároveň, asi nepochopitelné, ale introverti možná rozumějí. Mimochodem jsem pravděpodobně udělala při svém průběhu porodu chybu, protože jsem některé zásahy do porodu s ní ani nekonzultovala a věřím, že v její přítomnosti by si některé věci přítomná lékařka nedovolila. Manžel byl pro mě velká pomoc, vytvořil určitou iluzi bezpečí a jeho blízkost mě pokaždé uklidňovala. I když věřím, že jsou ženy, které to zvládnou i bez doprovodu.
Předchozí