Přidat názor k článku Muž u porodu přínos, nebo jen móda?

Libik, blitky a blábolení není projev pouze porodu... Budiž ke cti mému muži, že když jsem byla vážně nemocná, tak nejen že mi přidržoval kýbl, abych měla kam zvracet, ale sehnal mísu a vyměňoval ji, pomáhal mi s hygienou a o mém blábolení se v životě nezmínil (a jsem přesvědčená, že jsem blábolila).

K porodu se mnou šel i když trošku váhal. Poprosila jsem ho, aby šel, že bych byla ráda. Nešlo o prověrku vztahu, ani o nějaký truc. Prostě jsem ho chtěla mít u sebe, jako svoji jistotu, můj pevný bod. A nejsem na něm závislá, bývá často a dlouho pryč (i půl roku), ale v porodnici jsemho chtěla mít. Vyhověl s tím, že kdyby to na něj bylo moc, tak počká "v čekárně". Neodešel. Byl první, kdo choval dcerušku a o pár let později syna. Oba porody skončily akutním císařem, u prvního s dcerkou v náručí čekal, jestli přežiju. Později z něj vypadlo, že kdyby tam nebyl, tak by si to vyčítal.