Snad mohu přispět malou, ale pro mnohé možná i z psychologického hlediska drastickou metodou. Moje dcera, když byla ve věku asi necelých dvou let, se také vztekala, když jsem jí něco nedovolila. Obvykle to vyvrcholilo urputným řevem a jekotem. Na to jsem jí řekla, že to nechci poslouchat ať si jde ječet někam jinam. Někdy šla sama kousek dál, když to nevnímala odvedla jsem jí do kouta a nechala jí tam sedět příp. se vzteky válet. Sama jsem šla něco dělat. Křik většinou za chvíli ztichl a dcera sama přišla a chtěla si hrát. Jen jednou jsem použila radu našich babiček, když byla dcera zcela nepříčetná a kopala všema končetinama na všechny strany. Popadla jsem jí jak byla a osprchovala studenou vodou. Zpočátku řev ještě zesílil, ale pak ji to přešlo. (Nutno dobře osušit a obléci do teplého, aby z toho nebyla chřipka). První metoda většinou fungovala a po zvyknutí si, že prostě něco nelze, nebyl problém třeba při nakupování říct, že jí něco nekoupím. Samozřejmě se musíte obrnit trpělivostí. Chlapci bývají divočejší.
Držím palce a vytrvejte.
Předchozí