Přidat názor k článku O sousedech a dětech

život v paneláku je o hodně velké toleranci... Problém ale je zjistit, kde už ta tolerance je přes míru.
My bydlíme v sedmipatrovém domě, který bohužel nemá od sebe jednotlivá patra oddělená dveřmi - tudíž víme i o tom, že se někdo vypravuje v přízemí (bydlíme v 6. patře). Bouchání výtahu, běžné mluvení, pokud je v bytě ticho, prostě všechno slyšíte. Za normálních okolností to nevadí, začne to vadit v momentě, kdy uspáváte (spí vám) dítě, je vám zle, bolí hlava, atd....
Jelikož mám dvě děťátka, chápu vás obě. Máme 9ti měsíční miminko, které mi právě probudila vrtačka, spinkal asi 10 minut, strašně se vyděsil, už mi samozřejmě neusne - pro mě to znamená spoustu zbytečných problémů navíc.... Druhý rarášek má 3,5 roku a je ten, co "nahlas" mluví, bouchne dveřmi od výtahu (strašně důležitě nám pomáhá je zavírat, když má máma plné ruce s mimčem - zkuste mu to zakázat)...
Děti jsou děti, pokud se nejedná o osmileté parchantíky, kteří by už měli ovládat základy slušnosti, je třeba to brát s rezervou.
Co osobně vytáčí mě jsou hlučné hovory po osmé hodině večer. Vím, že noční klid je od desíti, jenomže děti, které to budí, chodívají spát jaksi dříve... A fakt je nezajímá, že sousedka slaví šedesátiny a její přiožralí příbuzní se dvě hodiny loučí před dveřmi, hulákají, řehtají se apod...
Stejně tak mě nezajímá sousedčin pejsek, který nonstop (a když píšu nonstop, tak myslím nonstop) štěká, protože je doma sám (tolik k milovníkům zvířat, kteří svá neurotická zvířata nechávají celý den sama doma).
Většinou zatnu zuby, když to trvá dlouho, tak prostě jdu, a sousedy, kteří jsou ve věku mých rodičů či dokonce prarodičů, napomínám...
Lidská slušnost se prostě jaksi vytrácí. Nejde říct, bydlíš v paneláku, tak trp. Určitá hladina hluku je pochopitelná, od jistého momentu je to už na vraždu...
Hele, dítko jí trošku povyroste a bude na tom tak, jak jste momentálně vy...
Buďte ráda, že si byt nepronajali nějací mladí, co by propařili každou noc.... anebo takový hluchý důchodce, co má neustále osolenou televizi nebo poslouchá umcaca na gramodeskách (taky máme takového a ten výběr hudby je horší než hlasitost), to je taky někdy požehnání...
Podle hesla, může být hůř... ... a taky bude