Přidat názor k článku O sousedech a dětech

Martino když se nám v prosinci narodili kluci, tak na začátku února začala stavba nové banky pod naším barákem. denně tak byli bagry, míchače, později zbíječky, pily, vrtačky, do toho začali s rekonstrukcí na protejším paneláku, takže to byla chuťovka. Barák byl plný mimin a nikdo si nešel stěžovat na stavbu ať jsou zticha. Já taky ne. Na chodbě je prostě všechno slyšet a i když se snažíte být zticha sebevíc, tak celý barák ví, že jedete výtahem a otevíráte dveře. Já přesně vím,kdy vstávají, kdy si otevřou skříň, kdy jdou ven z bytu a kdy se vracejí a zase otevírají skříň... Mám to všechno pod ložnicí. Takže i tak. Když se přistěhoval sousedovic dvojčata, kterým jsou 3 a to jsou pěkný roštidla, tak taky hulákali po chodbě a obvykle v době, dky už kluci spali a taky jsem nelítala ke dvěřím. Jsme taky v 7 patráku a my jsme v posledním patře.