Přidat názor k článku O sousedech a dětech

ale já to vyřešila jinak. Bydlela jsem kdysi jako svobodná v paneláku v přízemí. Dům vcelku šel, až na moji sousedku - starou drbnu a čarodějnici už napohled. To, že její vnoučata běhala nevím v jakých botách u ní doma, že to byly hrozné rány, jsem nikdy neřešila, stejně tak jsem neřešila randál "umcaca", který si pouštěla téměř neustále na celé sídliště, takže jsem téměř neslyšela ani televizi; mírně jsem řešila, když mi několikrát díky ní doslova pršelo v bytě na chodbičku, kde jsem si nechala položit parkety. Nicméně ani tehdy jsem nijak nevyváděla.
Na oplátku mě tato dáma neustále pomlouvala, šířila o mě zvěsti, že jsem se sama divila. Ale zkrátka stačilo, že jsem byla mladá holka, co bydlí sama a s nikým z baráku se nepaktuje a ani si sousedy nepouští do bytu. Nikdo o mě nic nevěděl, takže příležitost pro příliš bujnou fantazii.
Po čase fakt jsem toho měla už plné zuby a vyskytla se příležitost přestěhovat se jinam. A tak jsem milý "starý" byt vyklidila, uklidila a prodala. Pravda, kupujícím byl mladý pár, kde muž pevně vládl otěžemi. Již napohled poměrně nepříjemný člověk. Nicméně prodej proběhl bez komplikací,
Po čase jsem se dozvěděla, že tento pán na každého v domě řval, když si například "dámy" posedávaly na bidýlku (tedy na lavičce) před domem a drbaly. Řval, když si někdo pod jeho okny zapálil cigaretu atd. atd. atd. atd.
Musím říct, že to bylo pro mě zadostiučinění.
Vadila jim bezproblémová žena, tak si pomohli k problémům skutečným.
Jinak sousedka drbna, která mi znepříjemňovala život se prý kvůli pánovi odstěhovala