Přidat názor k článku O sousedech a dětech

A co zkusit asertivitu? Poměrně účinná je technika, kdy člověk vyslechne rozzuřené výkřiky druhé matky, projeví pochopení, čímž jí vezme vítr z plachet (a rozvztekanec se většinou, když se ním víceméně souhlasí, uklidní), a potom přednese (klidně) svůj pohled na věc. Vypadá to divně, ale fakt to funguje - minimálně se konflikt utlumí. Akorát při tom člověk sám nesmí být rozčilený, jinak nemůže reagovat na vztekání oponenta vstřícně...
Zabrat by mohly věty typu: Chápu, že jste unavená, když vaše miminko pořád pláče. Je hrozné, že vůbec nespí. Dovedu si představit, jak je těžké ho uspávat. Rozumím, že vás potom rozčiluje každý hluk. (verze pro odvážnější - ale ta nemusí vyjít, sousedka se může urazit -, je mi jasné, že je to pro vás těžké, zvlášť když vám manžel moc nepomáhá.)
Pak bych připustila, že děti na chodbě švitoří. Třeba: To víte děti. Snažím se je obléknout v bytě, abychom byli na chodbě co možná nejkratší dobu. Bohužel s tím víc neudělám. Omlouvám se. (Nejde o to, kdo je v právu, je o to, že vzteklina se mezitím uklidní a možná se sama připustí, že to trochu přehnala - kdyby to nevyšlo, vždycky je možné se vrátit ke studené válce a prostě se navzájem ledově ignorovat...)
A mimochodem osobně myslím, že malinké miminko nějaký hluk zcenku nebudí. Některé děti jsou plačtivější, i kdyby se kolem nich chodilo po špičkách. Naopak jeden americký psychiatr doporučuje novorozencům pouštět vysavač nebo aspoň fén, prý je monotónní hluk uspává...