Přidat názor k článku O sousedech a dětech

Taky bych nic moc nepodnikala, ono se nic moc neda ani delat. Detem bych rekla, ze je to citliva pani, ze ji vadi kazde pipnuti, at si z toho tezkou hlavu nedelaji, a ROZHODNE bych deti neobouvala v obyvaku, proboha, to bych musela luxovat pred odchodem ven, po navratu zvenku... furt! Ted bydlime v panelaku, mame stesti na sousedy, i kdyz nase deti obcas breci unisono, obcas kazdy svou, tak se nas jen s usmevem ptaji, jestli rostou zoubky apod. Ale jako svobodna jsem mela smulu na lidi pod sebou, nejdriv to byl asi 50-lety pan, kteremu vadilo po 20. hodine vecer i jen zavrzani zidle na podlaze (no, taky jsem ho asi 2x vytopila, takove jsem byla tele). Jenze pak se do bytu vedle nej nastehovala hlucnejsi a pocetna rodinka, takze na me ihned zapomnel. Potom jsem bydlela nad jednou starou pani, co se lecila s nervy, kdykoli jsem si treba odpoledne pustila radio, slysela jsem zezdola hned jeji stenani. Jednou se prisourala az k mym dverim a mela celkem slusny hystericky zachvat, ale kdyz videla, ze z naseho zachodu couhaji nohy v monterkach (instalater opravoval vodu), tak se se stenanim zase odsourala, od te doby uz jsem ji nevidela (teda doufam, ze neumrela...).