I já bych uvítala nějaké posezení v koutku, u 1. synä jsem tam měla asi po dva týdny každý den nastěhovanou půlku manželovy rodiny, synek byl nespavé a ubulené mimi, hrůza, uvítala bych spíš, kdyby mě přinesli něco uvařeného k jídlu
.Podruhé byli to bylo celkem OK, ale u 3 jsem byla totálně unavená a do toho se mě "zvali" snad všichni na světě
, hormony se mnou cloumaly, byl to děs.
Jo a manžel byl u všech porodů, byla jsem vděčná, pomáhal mě za sprchy, masíroval a psychicky udržoval aspoň v jakési trošku náladě
.Děti držel jako první