Přidat názor k článku Uvztekané dítě

Taky přispěju se svojí troškou do mlýna. Náš malej (tři roky a kousek) se vzteká už asi rok a půl, ale (kupodivu?) zásadně doma. Takže jsme naštěstí zůstali ušetřeni scén v obchodě apod. (aspoň něco). Naprosto na něj nezabírá metoda poslat ho řvát někam jinam, protože jakmile ho nekam postavím a odejdu, už je mi v patách (ať si máma užije;-). Jediná možnost je zůstat s ním v pokoji a zcela ho ignorovat, a to třeba i hodinu a půl - pak už mu začínají docházet síly a je přístupný i určité rozumné komunikaci. Když se mi po chvíli (stále s uširvoucím řevem) začne sápat na klín, je to známka toho, že už by ten záchvat chtěl nějak ukončit, ale neví jak. V té chvíli mu s ledovým klidem řeknu, že se s ním budu bavit až teprve tehdy, až opravdu přestane. Pak už je to víceméně jen otázka několika minut.
Co ještě docela zabíralo, byla léčba šokem - prostě jsem zaječela ještě víc, než on a dost často ho to vyvedlo z míry natolik, že přestal. Manžel ho vyzkoušel párkrát "parodovat" a celkem to taky vycházelo. Metodu nahrání na kazeťák jsme nezkoušeli, ale zřejmě na ní taky dojde - zdá se mi opravdu geniální.
Situaci máme komplikovanou tím, že bydlíme v bytě společně s mým otcem, který metodu vyvztekání zásadně neuznává a pořád mi podsouvá argument, že když dítě TAKHLE řve, tak mu přece musí něco být;-)
Všem maminkám vzteklounků přeju pevné nervy.