Přidat názor k článku Jak se z milování stala manželská povinnost

tak já si tímhle paradoxně prošla ještě přes svatbou a dlouho před dětmi... Prostě najednou jsem neměla chuť na sex. Svého snoubence jsem velmi milovala, akorát jsem zrovna neměla potřebu pohlavního styku. Chtěla jsem jen mazlit a hladit.... jenomže to samozřejmě směřovalo i k samotnému aktu.
Taky jsem hledala omluvy-výmluvy, děsila se večera, kdy jsme "šli spát", s tím, jak jej zase budu odpálkovávat.
My jsme to přežili proto, že jsme o tom hodně mluvili. Vysvětlila jsem miláčkovi, že jej stále velmi miluji, akorát to prostě z nějakého i pro mně nepochopitelného důvodu, nechci. Ať mě chvilku nechá, že přece nechce, abych mu jenom "podržela".
Můj drahý to pochopil a za pár týdnů to bylo zase v pohodě.
Kupodivu, po šestinedělí jsme se těšili oba, i když jsou fofry (dvě dětičky, manželova náročná práce + druhá náročná práce + dokončení VŠ studia), vždycky se jeden z nás zeptá: "bude večer sex??" a druhý se svobodně rozhodne, zda má čas, chuť, sílu...
Zkrátka, není každý den posvícení, vám bych radila, abyste se nemilovali "postaru", zásadně doma, když dětičky spí atd.
Co takhle dětičky vnutit příbuzným, klidně jen na pár hodin a zainvestovat do nějakého hezkého pokoje v hotýlku a zahrát si na to, jaké to bylo kdysi, za bezdětna... Prostě udělat si rande se vším všudy - nezávazně.
Anebo vzít deku a vypadnout někde do přírody.... prostě zbavit se té rutiny, zakázat si myšlenky na děti, binec doma a nedodělané úkoly... Třeba si jenom potřebujete uvědomit, že jste taky žena, nejen matka, manželka a stroj na zvládání domácnosti.
I lásku a sexuální vztah je třeba udržovat, jinak vám ten váš fakt pláchne za jinou, ochotnější. Zvláště, když ty výmluvy budou trvat moc dlouho...