Jak se z milování stala manželská povinnost

Když jsme si s budoucím manželem spolu začali, byli jsme zamilovaní až po uši a naše milování bylo krásné, plné citu a touhy objevovat. Milovali jsme se všude a kdykoliv. Ráda vzpomínám na období, kdy jsme „pracovali“ na naší první dcerce, to dostalo naše milování „vyšší smysl“. Těhotenstvím jsme s opatrností prošli láskyplně a dobře – ale naše soukromé peklo naplno vypuklo po šestinedělí. Bývala jsem unavená, nevyspaná a erotika byla pro mě až na posledním místě, brala jsem ji doslova jako přítěž. Přesto jsem se snažila manželovi občas vyhovět „pro klid v rodině“.

Za rok a půl jsem podruhé otěhotněla, paradoxně v době, kdy dcerka vyrostla z miminka v batole, tedy z nejhoršího, a všechno se mezi námi s mužem jakžtakž urovnalo. Po druhém šestinedělí se situace opakovala, manžel se nemohl dočkat a šestý týden už doslova stříhal metr. Mně ale všechny erotické myšlenky jakoby opustily a nemohly si ke mně najít cestu skrze dvě malé děti a všechny ty starosti, které s péčí o ně souvisí. Sex mi připadal najednou jako něco nechutného, něco navíc, něco zbytečného a dokonce jsem se před manželem i styděla za svoje tělo (a to jsem nijak dramaticky nepřibrala).

Stokrát jsme se manželem pohádali, manžel se cítil zanedbávaný (asi oprávněně) a já se cítila citově vydírána. Dvakrát můžu říct, že mě bolí hlava a jsem unavená, ale stejná omluva po sto prvé zkrátka nezabírá. Manžel se mne snažil chápat, ale přesto kdykoliv jsme odmítla, uraženě se otočil na druhý bok a brebtal a léčil si uražené ego. A mně bylo ještě hůř, vyhovět – nevyhovět? S manželem se máme rádi, nicméně začala jsem se bát, že časem začne „hledat jinde“, a tak jsem častokrát raději vyhověla. Což je samozřejmě cesta do pekel…. Vrcholem bylo, když manžel zavedl do našeho erotického života účetní metodu „má dáti – dal“. Pro vysvětlení – byl zvyklý se se mnou milovat dvakrát týdně a když se prostě nezadařilo počtu milování dostát, automaticky se pohledávka měla přesunout do dalšího týdne. A moje dluhy dramaticky narůstaly. Abych se vyhnula odmítání, oboustranným nářkům a vydírání, domluvila jsem se s manželem na „milování v neděli“ . Počet našich milování se snížil na „kritickou“ úroveň jedenkrát za týden a dost, ale mně to připadalo rozumné. A přestala jsem mít nervy z toho, co zase večer bude. A co je na našem nedělním milování pro mě nejhezčí? S hrůzou si uvědomuji, že vědomí „a teď mám na týden pokoj“.

Tím vším ale zmizelo jakési kouzlo mezi námi a z milování se stala manželská povinnost. Těžko se s tím smiřuji a snažím se najít víru, že až děti trochu odrostou (mají tři roky a jeden rok), vrátí se i náš sexuální život do doby „před dětmi“. Ale co když do té doby uhasne i poslední jiskřička touhy? Často se cítím jako stroj a automat na povinnosti – musím to, musím ono, a nad tím vším „musím“ vítězí pocit „musím udržet rodinu pohromadě“. V pravdě jsem z toho všeho zoufalá. Řešením by samozřejmě bylo, kdyby se manžel více zapojil do pomoci s dětmi, ale bohužel je do večera v práci a já jsem vesměs na všechno sama. A babičky nefungují.

Jsem v tom sama, nebo to prožívá většina žen po porodu? A jak řešit takovou zapeklitou situaci a jak ochránit vztah s partnerem, potažmo rodinu? Poradí někdo?