Re: Z pohledu dalšího chlapa...

Dobri,
díky za názor, asi je to tak jak píšete, že jsme se začaly vnímat úplně jinak a při tom se míjíme, ač spolu trávíme každý den... Ono je to tak, že při jedné, řekněme diskuzi jsem pochopil, že v tuhle chvíli je moje pozice jasná a to sice, vydělávat, nosit domů peníze, věnovat se a vychovávat kluka a pracovat na baráčku... bohužel o mě jako člověku tam nepadlo ani slovo. Celé tohle období je docela divné, věřím že se to časem změní, jestli k horšímu nebo lepšímu se ukáže. Hrozně bych zase stál o to pospíchat odpoledne domů protože se tam těším, ne proto že musím... Pravda je, že mluvit o tom nedokážeme. Bavíme se o všech věcěch kolem rodiny, dětí, financi apod., ale jinak ne. Vlastně se o to ani moc nesnažím, myslím si že pokud bych to chtěl řešit stále dokola, bude to jenom horší, to nakonec potvrzují i některé příspěvky. Snažím se jí pomoci tohle těžké období překonat právě tím že funguju, starám se, dělám... Přiznávám, že ani ne rok zpátky by mě nenapadlo, že se budu takhle hrabat ve vlastních pocitech a nevědět jak z toho ven a jak dál... jeden nikdy neví...