Jája a Pája - policejní panenky

Jája a Pája nejsou obyčejné panenky. Jsou to policejní panenky a mají důležitý úkol: snižují při výslechu trauma dětí, které se staly oběťmi sexuálních praktik. Jedna má copánky, druhá „pindíka“ – a někdy se zdá, jako by se červenaly při tom, co slyší a co na nich děti ukazují.

Oběťmi sexuálního násilí jsou nejčastěji děti ve věku od deseti do čtrnácti let.

„Bývají ale i daleko mladší, nejmladší jsme měli tříletou holčičku. Málokdy jsou pachateli úplně neznámé osoby, z 90 procent jde o rodinné příslušníky nebo osoby blízké rodině – nevlastní otec, děda, strýc, ale i vlastní otec. Ženy jsou pachatelkami spíše výjimečně, ale i takové případy jsme v minulosti řešili,“ konstatuje kapitán Martin Matička, vrchní komisař odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje. Demonstrativní anatomické pomůcky, jako jsou panenky Jája a Pája, se používají zejména při výslechu dětí, které nedokážou říct, co se jim dělo, nebo dětí s omezenou slovní zásobou. Výslechy neprobíhají běžným způsobem „Při popisování situace s více lidmi používáme i další hadrové panenky, které představují členy rodiny a další osoby. Dítě rozmístí panenky v imaginárním pokoji a ukáže, v jaké poloze se nacházelo. Jako pomůcka nám slouží i domeček pro panenky. Je bez střechy. Když se na něj díváte shora, vidíte půdorys bytu, dají se v něm přestavět stěny a nábytek. Prostory jsou variabilní, dítě může vymodelovat jakýkoli byt či prostor, rozmístit pajduláky a ukázat, co se tam dělo. Využíváme i klasické pomůcky, jako jsou papír a pastelky nebo tabule s fixem. Občas se i starší děti stydí o něčem mluvit, třeba použít sprostá slova, raději je napíšou, všelicos se dá namalovat,“ vyjmenovává kapitán Matička.

Napřed do herny

Vyslýchajícím, nebo spíše tím, kdo vede pohovory, je v trestním řízení vždy policista. Snaží se naladit atmosféru a navázat kontakt s dítětem. Pro výslechy nebo pohovory s dětmi do čtrnácti let se využívají speciální dětské pohovorové místnosti, které mají dvě části. První vypadá jako pokojíček se spoustou hraček pro holčičky i pro kluky. Jsou tam panenky, plyšáci, kuchyňka, stavebnice, skládačky, kostičky. „Některé děti doma ani takové hračky nemají, a když přijdou do takto vybavené místnosti, jsou u vytržení. Než dojde k pohovoru, necháme je pohrát si. Zklidní se, úplně vytěsní, že jsou v policejní budově, připadají si dobře a lépe se s nimi pracuje,“ říká Martin Matička. Tato místnost je vybavena kamerami. Přehledová kamera zabírá celou místnost a je vidět, jak se dítě pohybuje. S druhou kamerou lze manipulovat, přibližovat a zabírat detail dítěte, aby se zaznamenala jeho mimika a gestika. To může být důležité například pro znalecké zkoumání v oblasti dětské klinické psychologie nebo dětské psychiatrie. Technická místnost je vybavená nahrávacím zařízením, panelem s ovládáním kamery a velkou televizí, která zobrazuje dění v pohovorové části místnosti.

„V technické místnosti je i další kolega, který ovládá zařízení, dává pozor, dělá si poznámky a může dítěti položit další důležité otázky. Má větší přehled než policista, který provádí pohovor nebo výslech dětského svědka. Na některé otázky například dítě zcela neodpoví, druhý policista je zaznamená a dává pozor, aby byly všechny otázky důležité pro trestní řízení zodpovězeny. Nahrává se obraz i zvuk. Z pohovoru či výslechu je pak vypracován doslovný přepis do protokolu.

Během pohovoru se obvykle zápis neprovádí. Děti předškolního věku neudrží dlouho pozornost a u starších dětí by bylo protokolování rušivým elementem. Ve výslechové místnosti musí vždy být sociální pracovnice z odboru sociálně-právní ochrany dětí, která tam nahrazuje zákonného zástupce dítěte. Ideální je, když sociální pracovnice dítě a jeho rodinné prostředí zná a s dítětem se již osobně setkala v jeho domácím prostředí. Pak má dítě větší důvěru, což nezřídka mívá pozitivní vliv na průběh pohovoru. U dítěte s výchovnými problémy může být přítomen i kurátor ze sociálního odboru. V případě svědecké výpovědi je možná přítomnost obhájce obviněného, který může prostřednictvím vyslýchajícího policisty pokládat oběti otázky,“ popisuje Martin Matička.

Další informace naleznete v časopisu psychologie Dnes 10/2016.