Sex i po sedmdesátce? Ano!

Před několika měsíci tiskem proběhla zpráva o tom, že v jednom dánském domově seniorů sociální pracovnice nejprve umožnila klientům prohlížet si pornočasopisy, později dokonce zorganizovala pro zájemce pravidelné návštěvy sexuálních kouček. Zatímco veřejné mínění zaujímalo k těmto aktivitám rozdílná stanoviska, pracovníci příslušného domova si pochvalovali, že vytvoření podmínek pro uspokojení sexuálních potřeb starých pánů přineslo celkové zlepšení ovzduší v domově – podstatně ubylo hádek mezi klienty, agresivního chování i vzájemného napadání a osočování. Podobné praktiky se velmi zvolna začaly rozšiřovat i v některých dalších skandinávských zařízeních pro seniory, ve jménu genderové rovnosti se začaly hlásit o svá práva také staré dámy – žádaly rovněž možnost individuálních konzultací se sexuálním koučem.

Člověk je tvor sexuální

Na první pohled kuriózně znějící zpráva se dostává do jiného světla, když si uvědomíme, že do seniorského věku se v západních zemích dostává generace „květinových dětí“ a zastánců volné lásky z 60. let minulého století – pokud jim tenkrát bylo mezi dvaceti a třiceti, dnes jsou sedmdesátníky. Je tedy vcelku logické, že proti svým vrstevníkům v postsocialistických, ale i v silně katolických zemích Evropy jsou jejich názory na sexualitu méně prudérní a oproštěné od mnohých tabu.

Sexuolog Petr Weiss upozorňuje, že v tuzemském výzkumu sexuálního chování se rovněž ukazuje, že většina populace pociťuje sexuální potřeby i ve starším věku – hovoří o nich 65letí respondenti i ti ještě starší. „V jistém slova smyslu je člověk tvorem sexuálním od narození do smrti,“ konstatuje profesor Weiss.

Byť se naléhavost sexuálního puzení s věkem snižuje (zejména po padesátce, i když se jedná o záležitost ryze individuální), není důvod na sex rezignovat ani ve starším věku. „Mění se i sexuální potence a formy sexuálního stýkání se. U mužů se začínají stále častěji v souvislosti s věkem vyskytovat poruchy erekce. Po šedesátce se s těmito problémy potýkají dvě třetiny z nich,“ upozorňuje odborník, zároveň ovšem dodává, že generace dnešních stárnoucích mužů je v historii lidstva první, která má díky farmaceutickému průmyslu k dispozici účinné přípravky proti erektilní dysfunkci.

Přestože sexuální apetence („chuť na sex“) u mužů i u žen s věkem klesá, průzkumy potvrzují, že lidé, kteří žijí v partnerství, si i po pětašedesátce zachovávají určitou frekvenci milování. „V pokročilejším věku jsou často důležitější než soulož a orgasmus nekoitální formy partnerských sexuálních aktivit – vzájemné něžnosti, intimita, blízkost…“ upozorňuje Petr Weiss.

Když partner schází

V problematičtější situaci jsou osaměle žijící senioři, jejichž sexuální touha sice nevyhasla, nicméně partner schází. „Zejména mnohým starším ženám vhodný partner chybí. Nad sedmdesátkou je poměr osamělých žen vůči osamělým mužům 5:1, pro většinu žen tohoto věku není možné najít vhodného partnera v přiměřeném věku a už vůbec ne ve vhodné zdravotní kondici,“ říká sexuolog.

„Zachovalá sexuální potřeba je normální, je ukazatelem dobrého tělesného i duševního zdraví, nicméně nedostupnost partnera sexuální aktivitu omezuje,“ dodává profesor Weiss. Lze ji samozřejmě naplnit i masturbací, jenže v tomto směru mají mnozí z našich seniorů a seniorek psychický blok, dotýkají se významných tabu, která si nesou od mládí: „Ve starší generaci existují předsudky, podle nichž nekoitální aktivity – orální nebo masturbační – nejsou považovány za přirozené. Mnohdy se můžeme setkat s názorem, že vůbec zachovalá sexuální aktivita v tomto věku není v pořádku. Dnešní mladá generace je už méně prudérní, a tak doufám, že až zestárne, bude na sexuální život ve starším věku lépe připravená, bude k němu přistupovat bez předsudků a bude sexuální aktivity považovat za přirozené a normální v každém dospělém věku.“

Zanedbaný sex

Strašidelné sny, nuda, obezita, horké sliny, syndrom viny, dna či ischias, klesající IQ, stoupající tlak – za to všechno může podle Joža Ráže „zanedbaný sex“. Alespoň tak to už léta zpívá v jednom ze svých stěžejních hitů slovenská skupina Elán. Profesor Petr Weiss je jako vědec poněkud střízlivější. „Na nedostatek sexu ještě nikdo nikdy nezemřel,“ konstatuje. Existuje (a v historii vždy existovalo) značné množství jedinců, kteří se sexu dobrovolně vzdali, aniž by to mělo negativní dopad na jejich duševní zdraví. Například příslušníci a příslušnice církevních řádů žijící v celibátu.

Na druhé straně ovšem vynucená sexuální abstinence, potlačování a nenaplnění sexuálních potřeb může podle Petra Weisse vést u disponovaných jedinců k úzkostným stavům, depresím, ke kompulzivnímu chování nebo k nejširšímu spektru neurotických projevů. Což ostatně může být případ třeba právě osaměle žijících starších lidí nebo seniorů v různých domech s pečovatelskou službou nebo v pobytových zařízeních. V této souvislosti tedy můžeme rozumět tomu, proč si sociální pracovníci zmíněných skandinávských domovů pro seniory pochvalují, že odtabuizování sexuální tematiky vedlo ke zmírnění psychické tenze klientů a k uvolnění celkové atmosféry v domově.

Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.

ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: Petr Weiss (1954) Klinický psycholog, sexuolog a psychoterapeut, působí v Sexuologickém ústavu VFN a 1. LF UK, přednáší na FF UK