Přidat názor k článku Manželství - láska nebo nenávist?

Hmm, představ si, že já mám za muže chlapa, který si dobrovolně zvolil zaměstnání, při kterém bývá doma v lepším případě o víkendu, v horším třeba jeden víkend v měsíci. A když přijede, tak s ním taky moc zábavy není.
Kdysi jsem si zoufala, že už mě nemá rád, že má jiné ženské tam někde na cestách, že ho víc zajímá pivo s kámošem (když už je doma). Pak jsem si domluvila studentku na hlídání. Ta jednou týdně na dvě hodiny odvedla děti ven, když bylo hnusně tak s nima šla na čokoládu do dětské kavárny. A já si užila klídek doma (neuklízela jsem, nevařila jenom vegetila). To byl začátek, zbavila jsem se nejhorší depky. A pak jednou když přijel mužíček, tak jsem mu řekla že jdu ven a šla za holkama na kafe. Jeho námitky mu byly houbes platné. Poprvé mi třikrát volal, že se mám vrátit, že to nezvládá. Nevrátila jsem se, zůstala s kámoškama které mě téměř násilím držely na židly, ale pomohlo to.

Teď občas zavolám, že máme hlídání a lístky do kina a když manžel přijíždí, tak už ho čekám a jdeme randit.

Organizátor musím být ale já, on na to prostě není a tohle nezměním.

Prostě je třeba se soutředit na to co změnit můžu a manželova povaha to asi nebude. Můžu si domluvit hlídání a nemusí to být ani finančně náročné (s kámoškou si hlídáme na střídačku), můžu říct, že jdu ven a prostě jít, můžu pozvat manžela na rande. Nemůžu ale čekat výraznou změnu v manželově chování, jenom můžu změnit okolnosti tak, aby to chování mělo míň negativních důsledků.