Manželství - láska nebo nenávist?

Dost často se zamýšlím, zda ho vůbec ještě miluji nebo spíše nenávidím a přesto miluji... Jako mladá holka jsem chtěla svého prince na bílém koni, svého rytíře, který bude za mě bojovat, který mě bude milovat takovou, jakou jsem.

A já budu pro něj krásná a okouzlující... kde to ale vše je? Kam se to podělo?

Proč ho teď více zajímá jeho motorka, přatelé, program v televizi, pes, práce - možná jen sex se mnou, ale já?

Myslím tím mě jako člověka, který se snaží byt jeho přítelem, je matkou jeho dětí a tolik se snaží pořád vypadat skvěle, proč mu vadí každá má poznámka, pokus o vtip, neutřené nádobí...proč řeší každou pitomost, jen aby mě to dal sežrat?

Přála bych si, aby na mě zase koukal těma zamilovanýma očima, aby byl milý a pozorný - ne pořád, aspoň někdy.

Chybí mi malé něžnosti a důkazy lásky ke mně...

Co když mě už nemiluje? Co když má jinou?

Někdy si kladu tyhle otazky a snažím se přesvědčovat sama sebe, že mě má rad a je mi věrný.

Kde ale brát jistotu? To nevím.

Manželství trvá teprve pár let, máme malé děti a už se cítím takhle odstrčeně - možna mně spíše ubližuje jeho arogance a studené chování, nemám pak ani já chuť se k němu chovat hezky. Nevím, jestli mi rozumíte, ale je to taková divná válka, která nemá vítěze ani poraženého.

NEVÍM, ZDA DÁL VYDRŽÍM, BOJÍM SE, ŽE TO NEUSTOJÍM A JEDNOU SE TŘEBA ROZVEDU, PROTOŽE BUDU HLEDAT SVÉHO PRINCE A NEBO BUDU RADĚJI ÚPLNĚ SAMA...

P.S.: Mluvila jsem o tom s ním tisíckrát a tisíckrát jsem ničeho nedocílila. Přeji vám, abyste to nikdy nepocítili...