Jaký si to uděláš

Ahoj všichni, moc často nepřispívám do diskuzí, ale ráda si je čtu..Dnes mi to "nedalo". Mám dvě děti 7 a 4 roky, 2roky už chodím do práce, ale na tu dobu DOMA si moc dobře pamatuji. Věřte, dnes je to daleko hektičtější..čas jsme přizpůsobili s manželem, dle našich pracovních možností. Já mám pravidelnou pracovní dobu, on podniká - je pánem nad svým časem (i když mnou může taky pěkně manipulovat,chce-li: "dnes musím tohle, zítra nemůžu" atd.") Jeho povinností je pouze odvézt děti do MŠ a ZŠ. Já je budím, když odjíždím do práce. V 15.00 hod mi končí prac.doba a už mi to začíná..vyzvednout děti, kroužky večeře, úkoly...manžel, dle svého uvážení dorazí domu. Ano - přestala jsem nad tím lamentovat, nezměním to. Chvilku mi to trvalo, než jsem na to přišla, tichá domácnost. Funguju. Beru si tedy "volno", když je manžel doma, musí se postarat.Já si jdu zasportovat, poklábosit s holkama.
Od narození prvního děcka jsem manžela zapojila, natvrdo, přebalování,koupání, krmení.. pokud byl doma - hlídání. Takže mu to ani nepřišlo. Ale reakce okolí, no ty si ale semetrika, ty to vedeš...apod. Ruku na srdce - dámy, které jste si to takhle "nezařídily", kolikrát jste takové jako JÁ pomlouvaly? Většinou to máte takové, jaké jste to zavedly..Mám kolem sebe spostu maminek, zeptám se jich, zda nechtějí jet na dámský víkend třeby na hory..žádná nejede. ON by to nezvládl, děti budou brečet..atd. Stěžují si, ano , ale více neudělají..