Re: Jestli můžu

Přesně, chlapi to nevnímají. Taky jsem se snažila manželovi několikrát naznačit, co by mi udělalo radost (mít chvilku pro sebe, cvičit, masáž, kafčo), prdku! Chlapi nejsöu tak empatičtí a navíc si zhusta stojí na vedení. Až jsem se jednou naštvala, zaplatila si masáže na několik hodin dopředu, manželovi řekla, tehdy a tehdy jdu tam a tam a ty hlídáš. Funguje to už několik měsíců, chudím 2x týdně a manžel hlídá 2 h kluky. Navíc mám pocit, že víc oceňuje vše, co dělám a víc zvládá se o ně postarat než na počátku. Ono tím jak jsme doma tak si vše víc bereme, řešíme a tak. Myslím, že každej chlap zvládne pohlídat děti na pár hodinek v týdnu (např. při té televizi viz. manžel pisatelky)Když doma manžel zkusí nadhodit, že to ještě nedělal, tak mu odpovím, že to má teda nejvyšší čas se to naučit :-D. Já se zas vracím domů klidná a i po náročném dni se na děti ve finále těším, byť ještě v poledne jsem je chtěla "střílet" . Opravdu, chce to jen vypadnout z toho kolotoče aspo%n na chvilku a mít i svoje zájmy, být matkou neznamená tím hned pohřbít své koníčky. že není princ jako zee začátku beru, miluji ho, ale zamilovanost to není (ta trvá 6 týdnů :-D) ale myslím, že je to přirozený vývoj vztahu.