Přidat názor k článku Jak se z milování stala manželská povinnost

Dovolím si přidat svůj názor a hlavně vlastní zkušenost. Když jsem si včera přečetl článek a hlavně reakce, zůstal jsem jenom koukat a zbytek dne jsem nemluvil... podržet, za odměnu, zkusit to překousnout...U nás: Na první pohled šťastná rodinka, já zajímavou práci, dvě auta, pes, baráček, jedno tříleté dítě, druhé se narodí za měsíc... prostě pohádka. Jak pro koho. U nás jsem myslím jenom já kdo má problém a snaží se ho nějak řešit. Ta úplně první chyba se stala, když jsme se pokoušeli o prvního potomka a protože to nějak nešlo, najednou se ze společných intimních chvil stal závod o oplodnění. Bez čehokoliv jiného s jediným jasným cílem. Po narození bylo vše naruby a problémy jenom přetrvávaly a my už je nedokázaly řešit. Jak to šlo, začal jsem se o malého už od miminka starat, hlídat když šla manželka někam ven, prostě fungovat jako normální táta a manžel. Z rozumu jsme se rozhodly pořídit malému sourozence a to se podařilo hned na třetí pokus. Od té doby, jako bych svou biologickou úlohu splnil, manželka odmítá jakékoliv intimnosti, ne tedy jenom sex, ale i mazlení, něžnosti a prostě všechno. Po těch dlouhých měsících slyším na svou adresu pouze uštěpačné poznámky a sebevědomí se blíží nule. Snažím se doma pomáhat jak to jde a prakticky není problém a i to tak probíhá, že když přijdu z práce domů (dělám denně tak jedenáct hodin), převezmu kompletně péči o kluka a domáctnost. Manželka si s klidem může lehnout na gauč a pokud sama nechce, tak se z něj ani zvednout. Rezignoval jsem na všechny své koníčky, známé apod. a všechen čas dělím mezi práci a rodinu. Snažím se co nejvíce ulehčit, ale mám pocit, že čím déle to trvá, tím větší propast se mezi námi tvoří... Žijeme vedle sebe, ale ne spolu a já cítím ten rozdíl. Všude čtu, jak jsou chlapi sobecčtí, jak by se měli zapojit do domácnosti apod. O nic jiného se nesnažím a stále doufám, že si mě žena zase začne vážit. Ten pocit teď nemám. Vím že se stalo něco, co se úplně vymklo kontrole a děsím se toho co se stane, až přijde na svět druhé dítě. Snažím se o tom mluvit, ale ona nechce, chci vědět proč jsem ji doslova ze dne na den přestal zajímat jako muž a intimní partner. Už nenaléhám, rezignoval jsem a stěží se zmůžu alespoň na falešné úsměvy jak jsem šťastný, protože když jsme přeci taková hezká rodinka, tak se to tak nějak očekává, ne? Chybí mi ne sex, ale chvíle, kdy jsme si nejblíže, kdy se jeden na sto procent věnujeme druhému a kdy máme čas jeden pro druhého. Nazývejte to každý jak chcete... jak tohle celé dopadne? V lepším případě rezignací toho druhého na život, protože i když se stále mluví o tom, jak na sexu vztah nestojí, v případě že není na sebe problémy nenechají příliš dlouho čekat, spíš se jenom prohlubují... Přál bych Vám všem, aby jste znovu našli ve svých partnerech to, proč jste vlastně spolu a zase si sebe vážili. Základem všeho je asi komunikace, bez které nejde vůbec nic, jak jsem sám poznal.... Hezký den