Gábino,
nemůžeš přece tlačit člověka násilím někam, kde se necítí dobře, nutit ho do gest a vyjádření, které mu nejsou vlastní. To se nediv, že si ťuká na čelo... kdyby po mně třeba chlap chtěl, abych se odbarvila na blond a začala nosit růžová trička, klepala bych si na něj taky.
Přijde mi to, že většina těch "nespokojených" vč. tebe tlačí na pilu a chce, aby se změnil manžel, aby ten impuls vyšel od něj, nejlépe sám od sebe a pokud teda ne, tak po hádce a výčitkách (což je nonsens, tak pitomá snad nejsem ani já, abych přicupitala s romantickým gestem poté, co mi drahoušek vyčte nějakou krávovinu nebo dělá kyselé ksichty).
Ale jim to nechybí, netouží po tom, proč by to měli dělat?
Vlastně po nich chcete, aby se obětovali. Jenže to může fungovat jen vzájemně a ne denně - např. jednou za měsíc se obětuju já a půjdu s tebou na akční film, podruhé se obětuješ ty a půjdeš se mnou na něco romantickýho. S tím musí oba souhlasit a chápat to jako "oběť z lásky", jako něco, co přežijou, protože toho druhého mají rádi a záleží jim na něm. Ale nedá se to vyvzdorovat, vybrečet ani vyhádat.