Přidat názor k článku Manželství - láska nebo nenávist?

Karolino, popisujes moc podobne tomu, co jsem i ja prozivala. Jen ze sneni o princi jsem mozna vyrostla o neco driv, takze bych to formulovala jinymi slovy. spis, ze se o mne zajima, za mi dava najevo, ze chce prave mne, ze jsem pro nej dulezita a ta volba, ze prave ja, je stale platna a nemenil by,... Vobec si o sobe nemyslim, ze bych byla romantik. Potrebuji vyjadreni lasky prave zajmem o mne, tim, ze mi porozumi, vyslechne, bude se emocne zucastnovat meho zivota, radovat se mnou a prozivat i negativni emoce (omlouvam se za cestinu, postupne se zlepsuje, snazim sa zosrotit gramatiky 3 jazyku najednou). Soucasti toho je povidani (jak tady, nemuzu dohledat kdo psal), ze si spolu povidaji hodne a na pul. Tak bych to chtela mit i ja. Znam par, ktery tak spokojene funguje.

Abych misto zamestnani delala chlapovi skrin, sluzku, chuvu, pokytovala sex mi je neprijatelne. Rozumim i tomu, ze jeho potreba vyjadrovat blizkost ma jinu podobu nez moje, asi spis to drzeni za stehno a podobne. ALE. Dal nazyvam sobectvim, pokud o tom vime (a to vime), kdyz neni zajem vychazet si vstric, naplnovat potreby toho druheho podle toho jak to ma on, ale podle toho jak to mam ja. Jak bylo zminovano, v jistem smyslu je to obchod, neco clovek dava a neco dostava. Jen kdyz dostava co nepotrebuje? Ja nechci, aby manzel misto mne vdelaval, ja chci, aby byl otcem svych deti tak, jak ja jsem jejich matkou a venoval se jim, ucil je, hral si s nima, pripravoval je na pozdejsi zivot bez rodicu. Nechci, aby cokoliv, co si muzu udelat sama, udelal misto mne, chci aby si udelal za sebe. A kdybychom delali spolecne, to by byla parada, o tom si muzu nechat jenom zdat nebo cist o parech, kde to tak funguje.

Casto jsem mela pocit, ze bere moji praci, moji peci o deti a domacnost, telesne naroky jako moj povinnosti a v tom vsem jsem nikde nebyla ja. Karolino, taky jsi to tak nejak formulovala. Nebylo tam to, co mne dobiji, co mne tesi, z ceho rozkvetam a zvladam mnohem vic nez on. Bylo tam porad to, co se da ode mne vzit.

A obvykly dotaz, co jsem davala ja. Na to jse se odne krat ptala, co byc chcel. Dovedela jsem se priblizne nic. Ja jsem nenarocny. A precist ssi enumim nic, je jeden z mala mne necitelnych lidi. I kdyz problemy se zdravim poznam jen kdyz je nervozny na celou rodinu a vsicni schytavaji za nic. uz jsemi to nekonecne zbytecne dotazovani vzdala.

A dnes nedavam, doplnuji jinde, pribyla mi energie, rodine se hodne zredukoval servis, tatinek si zije svuj zivot, na rodinu celkem kasle, ale rozstehovani nepripousti, udajne chce deti, ale kdyz je doma, sedi jak vzdy u pocitace a dela neco neodkladneho. Posledne jsem se podivala, jestli je to prace a jednou to byla cely den hra, po druhe zpravy. S detmi si ani nepopovida, jen je serve.

Tak jsem to tady taky vysypala, mozna tim udelam vetsi tecku a nepovlecu to s sebou a hodim za hlavu. A budu se zabyvat tim, co nese nejaky vysledek.

Jo a jeste, Buh dava silu to unest, neoplacet zlym, dokonce evidentne vytvari situace obracene, aby i tatinek zacinal delat, co leta nedelal, Buh taky dava klid, vnitrni pohodu, i kdyz doma neni a nikto jiny ji neprinasi, mozna da casem i nejake reseni, ale aktualne nenahrazuje nefunkcni partnersky vztah ani nefunkcni otcovstvi.