Přidat názor k článku Stopem tam i zpátky (o nějaký rok)

Diskuse tohoto rázu mě opravdu nebaví. Milado, ty se zásadně nebavíš o problému, ale o tom, zda můžu nebo nemůžu sem napsat svůj názor. Paradoxem je, že nejvíc to uráží tebe, která (pokud vím) adoptované dítě nemáš. Já jsem rok učil na základce problémové děti a vím, jak je pojem "grázlíci" pro ně výstižný a jakou sortu dětí tím myslím. Byly to především děti asociálních rodičů typu matka alkoholička, otec v kriminále (bez ohledu na etnickou příslušnost), kteří se o ně nestarali - a to jim ty děti nikdo neodebral. T.j. jak teprve musejí vypadat ty děti, kterým je pro zanedbávání odeberou a dají do DD. Samozřejmě, že takové nejsou všechny děti z DD. Taky jsem slovo všechny (které píšeš velkými písmeny) nikde nepoužil. Ale já si myslím, že je to problém podstatné části těchto dětí a že jako budoucí rodič takového dítěte s tím musím počítat a připravit se na to, že problémy, které budu muset řešit budou poněkud drsnějšího rázu /sebepoškozování, dětská kriminalita a pod./. Stejně tak, že budu muset počítat s výraznějším omezením času pro své záliby. Cestování s kupou dětí po světě navíc bez peněz si opravdu nedovedu představit. Ono je dost těžké někdy i jít s dětma třeba jen nakoupit nebo na úřady - jeden se poleje džusem z krabičky, druhej zatahal třetího za vlasy a třetí řve, čtvrtýmu se chce čůrat minutu před odjezdem autobusu, další usne, takže ho musíte nést, další si postaví hlavu, že chce sedět vepředu a je třeba předělat dětskou sedačku, další se vzteká, že nikam jít nechce, jiný se vzteká, že nechce zůstat s hlídající paní - kdo má děti, jistě ví, o čem mluvím. Jen si vemte, jak velká bude pravděpodobnost, že zrovna budou 4 děti chodící do školky a školy najednou všechny zdravé. Asi moc ne, takže s nima budete pořád na ošetřovačce. V důsledku toho vás vyrazí z každé lépe placené práce a v důsledku toho budete soustavně bez peněz - pokud tedy nemáte manžela ředitelem Telecomu. A místo toho, abychom se o těchto problémech, se kterými se více-méně potýkáme doma všichni tady bavili, přiznali si je a hledali způsoby, jak to zvládat a radili si navzájem, tváříme se uraženě a předstíráme, že ty problémy nejsou nebo se alespoň rozhodně natýkají našich dětí. Je mi z tohoto přístupu fakt na nic.