Přidat názor k článku Manželství - láska nebo nenávist?

Milá Karolíno, Tvůj článek mě totálně rozsekal. Prožívám si totiž něco hodně podobného a svoje pocity bych nedokázala vyjádřit líp. Budiž nám malou útěchou, že v tom nejsme samy-jak je vidno.
Holky, chci Vám poděkovat za Vaše názory a rady, ono je přínosný už jenom si to pročíst a zamyslet se...
Taky jsem potkala a vzala si po sedmi letech chlapa svých snů-velmi pohlednej, chápající, pomáhající, milující.. jak ho líp a přitom stručně charakterizovat..byli jsme ideální pár (od začátku jsme se museli přenést přes pár krizí atp, ale časem jsme si náš vztah vypilovali k dokonalosti.) Fungovalo to na jedničku, komunikace, láska, sex, porozumění, tolerance...asi to zní jak z červený knihovny, ale bylo to tak. Rok po svatbě se nám narodila holčička a i když jsem byla do tý doby skálopevně přesvědčená, že náš krásnej vztah ustojí i takovouhle změnu, jakou přináší děťátko...dneska, po dvou letech, je všecko jinak. Neřeším sice to, že by můj manžel nepohlídal nebo se neuměl postarat o dcerku, ale naprostej ledovec a přesně to, co Karolína nazvala "válkou, která nemá vítěze ani poraženého". Povinnosti a starosti začaly převládat nad láskou a krásnýma chvilkama. A přitom-starám se o sebe (žádná cuchta s mastným roštím na hlavě ale ani peroxidová fífa), čas od času si vyrazím s kamarádkama, každý den se zeptám :tak co, jak ses dneska měl (nebo něco podobnýho), začala jsem dokonce studovat VŠ (zaznělo tady spoustu rad, jak se to zlepší, když se začnete seberealizovat, já to ale bohužel pociťuju spíš naopak. Ona ta moje seberealizace přinesla taky ,mimo ty kladný věci,další nároky-musí se častěji postarat o dcerku, když mám zkoušky a večery prostě musím věnovat učení)žádný takový, že by byl maličko na svoji ženu hrdej, že to všecko zvládá a nekyne mu jen doma s děckem, nou nou... Xkrát jsem se o tom s ním snažila mluvit, nic nic a nic.. Když se ho ptám na to, co chce on, jak to vidí on-nedovím se v podstatě nic, on je spokojenej. Tak proč ho sakra nezajímám, proč se nezajímá o to, jak jsem se přes den měla já, proč mu najednou vadí, cokoli řeknu, proč bere všechno jen jako buzeraci (a přitom mu to servíruju patřičně v rukavičkách), pusa na dobrou noc? kdepak... To je tolik vztahů prostě odsouzeno k rozpadu, protože chlap prostě zpohodlní, nebo sakra proč to s nima tak zamává, že je ženská doma s dítětem? On už ani nemá zájem se mnou někam vypadnout..je unavenej z práce. Já ho dokonce poslala dvakrát týdně do posilky, ať si může odfrknout od práce i od nás. Taky nepomohlo. Já se snažím dělat většinu věcí, co tady padly jako rady(ty ostatní vyzkouším)ale efekt nula. Teď momentálně panuje tichá domácnost a hodlám to vydržet, co to dá. Prostě se chovat, jak když tu neni. Jo a k psycholožce už taky chodím na radu.. takže fakt mám pocit, že se snažím na všech frontách..Jinýho prince hledat nehodlám, po čase jsou skoro všichni stejní a s děckem? už vidím, jak se hrnou. A přece pořád miluju svýho manžela!!! A miluju svou dceru a chci, abychom byli šťastná rodinka. Existujou přece takový, ne? (je pravda, že občasný záblesky jsou, abych zase nekřivdila, ale bohužel to rvá vždycky jen pár dnů a už si jedem zase ve stejných kolejích.) No, tak se mi maličko ulevilo..dík, že jsem to mohla vyklopit.