Tak tuto otázku jsem si kladla také. Pak jsem dospěla k závěru, že je to relativní a že nejdůležitější je si maximálně užívat přítomnost, neobracet se příliš nostalgicky na minulost a neupínat se přehnaně k budoucnosti. Odmalička mi velmi vadily řeči o bezstarostném dětství (žádná etapa lidského života není bezstarostná!), o nejkrásnějších letech života, o mládí, které se nikdy nevrátí, o tom, že se skončením studentských let je všechno hezké v háji apod. Mýty o "nejkrásnějších letech života" jsou nesmyslné, protože to má každý člověk jinak. Je mi 31, mám 2 chlapečky (2,5 roku a 3 měsíce) a cítím se mnohem šťastnější než v době, kdy mi bylo "sladkých 16". Ano, ta doba měla něco do sebe, ale jednou mi to stačilo. A ze svého okolí neznám snad nikoho, kdo by se do tohoto věku chtěl vrátit. Důležité je si užívat života, jak jen to jde. Stavíš se k tomu dobře!
Předchozí