Přidat názor k článku To se musí vodžít

Tak to na mě došlo nějak dřív.....je mi 36 a syn se mnou nechce jít ani po ulici , je mu 14 a počítám, že bude hůř!!! Chjo.... Vážně, samu sebe nepoznávám, jak papouškuju slova po svých rodičích, a obracím oči, ne v sloup, ale k nebi, protože jistojistě na mě táta odtud kouká a slyší, když říkám, "promiň, tati, jak já ti teď rozumím" A dnes ráno, když za sebou syn prásknul dveřma a mazal za kámošema do školy, já cestou do práce koukala na rodiče s prvňáčky a stažený žaludek přemlouvala k uvolnění, že kluk bude přece v poho a mě v práci nikdo zkoušet nebude! Přece si uvařím kafíčko a klídek, pohoda..... snad budu mít někdy podzim ráda. Nevím.