Nečetla jsem celou diskuzi, tak snad nebudu mimo.
Osobně si hlavně myslím, že je třeba zaměřit se ani ne tak na to, co si mohu a nemohu dovolit já sama, co dovolit a nedovolit manželovi, ale na náš společný život.
Ponechme stranou diskuze o tom, jak je možné, že ten dokonalý princ najednou není schopen pochopit novou roli a situaci své ženy a jak je možné, že ten dokonale harmonický vztah utrpí narozením dítěte totální krach komunikace a vzájemného uznání a úcty.
Spíš by si podle mě pár v takové krizové situaci měl položit otázku, zda se ještě dokáže společně zasmát vtipu, zda si umí spolu zaníceně popovídat, někoho zdrbnout, zda mají společné přátele a navštěvují je, zda je nějaká činnost, která baví oba dva a jsou schopni se jí spolu věnovat... Děti přicházejí a odcházejí, ale vztah by měl trvat i před nimi a po nich. Je třeba posilovat to, na čem byl vztah vybudován, jeho základy. I když neexistují hlídací babičky a kamarádi, určitě nezruinuje rodinný rozpočet placené hlídání na 1 odpoledne či večer do měsíce. Je důležité vyrazit si občas někam sami. I když začátky jsou těžké a možná to bude zprvu fiasko.
Nová situace je rozhodně těžká a náročná, o to víc by měl podle mě pár věnovat preventivnímu úsilí udržovat a posilovat harmonii vztahu.
Toť můj názor, osvědčený vlastní praxí
. Držím palce.