Díky za článek
Vrátila jsem se s 3,5 letým synem zrovna dva týdny zpátky z Primorska... A jaký na mě udělalo dojem??? Ze začátku "trošku" šoky...
, koupelna bez vany, či sprchového koutu, v třípatrovém penzionku, jak paní píše... baráček... 2-3 vyhnané patra nahoru..., ať je co pronajímat a z čeho žít... V přízemí restaurace, dle katalogu s možností koupit polopenzi..., v reálu nebyla v provozu, údajně z důvodu krize, dozvěděla jsem se od majitele, moc milého pána, který mi obstaral novou mikrovlnku, když jsem si posteskla, že malý je zvyklý před spaním na "kakajíko".
Chátrající stavení, oprýskané penzionky vedle honosných luxusních hotelů... Chudoba, špína vedle bohatství a krásy... Člověk to musí první nějak pobrat, co nejrychleji se s tím sžít a pochopit tamní život..., který je jiný než žijeme tady... Primorsko udělalo na mě velmi dobrý a milý dojem... Tím jaké je, krásným mořem, mušličkama
, pískem, sluničkem, roztomilým pidipřístavem, milýma usměvavýma lidma, výbornýma palačinkama
, které synek s chutí do sebe ládoval, až jsem se smála, že mu polezou ušima...
Primorsko má každopádně svoje kouzlo..., asi tak jako všechny takové přímorské městečka žijící z cestovního ruchu, z turistů... Nevím, zda-li bych se ještě chtěla jednou do Primorska podívat..., ráda poznám nové končiny
..., ale každopádně nelituji a Primorsko doporučuji!