Mě připadá organizace rodičovské péče v ČR (běžně nazývaná jako dovolená) neuvěřitelný - a neuvěřitelně naddimenzovaný na velmi nesprávném místě. Je založen na přímých (trojrychlostních) platbách přímo rodičům (v naprosté většině matkám) za to, že doma pečují o dítě/děti a vychovájí jej/je. V důsledku to vede k tomu, že žena, která stráví osm let na rodičovské dovolené není výjimkou. Mě z toho běhá mráz po zádech a naskakují mžitky před očima. Léta a léta nejproduktivnějšího období strávená, jako by to bylo v izolaci a ghettu; často převážně s ostatními matkami v podobné situaci, kdy sociální rozhled, kontaky ani kvalifikace zrovna neprosperují...
S tímhle přístupem je rovnost rolí muže a ženy prostě drobná tečka na obzoru. Jistě, rodičovskou dovolenou si může vzít otec. Spolu s dvojím metrem pro odměňování práce žen a mužů to ale vždycky dopadne tak, že muž jenom vydělává a žena se jenom stará o děti.
Podle mě je snaha státu financovat co nejdelší pobyt ženy v domácnosti s dětmi mrzačení života žen - ty to pak považují za normální, či dokonce idylický, dokonalý stav, který je naopak ještě potřeba posílit.
Což se ukáže okamžitě v reakci na tento příspěvek, kdy budu nařčena z toho, že chci odtrhovat kojence od prsů milujících matek a že s podobným programem zaměstnanosti žen na úkor emocionálního zdraví dětí odložených do jeslí přišli komunisti.
Já si myslím, že pro dítě je kromě lásky a zájmu a rozvoje tvůrčí osobnosti důležitá taky matka, která není frustrovaná a která není osm let vyřazená z běžných sociálních situací; matka, která není - přes všechny kecy - dlouhodobobým uzavřením v soukromé sféře degradovaná na vykonavatelku podřadných domácích prací.
Netvrdím, že mám recept na reformu rodičovské péče o děti. Nicméně podpora kompromisu mezi matkou a otcem a mezi úplným servisem dítěti od rána do večera a úplným odložením do jeslí - někde tam by se to mělo hledat. Motivace a podpora vzájemného hlídání, rodičovských školek, cenově dostupných profesionálních chův prac
Předchozí