Přidat názor k článku Jak se žije maminkám v zahraničí

Mám tříleté a tříměsíční dítě. Mám to štěstí i smůlu, že pracovat musím alespoň částečně, protože jsem v oboru, kdy se přerušení praxe rovná konec praxe. Nadávám na to, že nemám na malého dost času, ale ve skutečnosti se mu věnuju hodně (a staršímu taky) a práci nějak stíhám po nocích. Není to ideální, ale co by za to jiný daly - a to je právě ono. Jde o to, co kdo dělá - a jestli to vůbec jde dělat z domu či na částečný úvazek. Zřejmě jde z domu projektovat, dělat účetnictví apod., už ale doma neuděláte třeba sadařské práce a učitelka si taky své vzdělání může schovat, dokud není ochotná odpracovat jeden a půl úvazku za plat jednoho (při nejlepším).
Ale souhlasím s tím, že tento stát má hypertrofovanou sociální péči - v nevhodných případech rozdává a pak schází tam, kde je potřeba. Jako osvč jsem nucena být na mateřské 4 roky - prostě tak praví zákon. Dříve to šlo ještě obejít, od tohoto roku už nikoliv. Je to na hlavu, protože právě u osvč se předpokládá, že jsou pro ekonomiku státu přínosem (nikdo nebude dělat na živnosťák, když mu to nebude vydělávat - a tedy platí dost daní).
Dopadne to tak, že ve třech letech půjde stejně mladší do školky, protože to prostě ty děti už potřebují, aby nezakrněly - a státu propadne poslední rok mojí mateřské (pardon - rodičovské), protože na ni nástupem do školky ztratím nárok. No možná by se dalo říct, že to vlastně stát dobře vymyslel, protože tím ušetří a ještě vypadá jako dobrák
Řekla bych, že my, které máme tu možnost (nebo nutnost) pracovat i s malými dětmni, bychom měly být trochu tolerantnější k těm, které se věnují výhradně dětem, a to jak z vlastního přesvědčení, tak z donucení okolnostmi. A také naopak. Buďme rádi, že takový systém dávek je - a komu přijde nepřijatelné ho tak dlouho využívat, tak ten brát nic nemusí.