Přidat názor k článku Jak se žije maminkám v zahraničí

Mediano,
pláčeš dobře, ale na špatném hrobě. V generaci dnešních třicátnic (čtyřicátnic) prostě ještě doznívá vliv socialistické výchovy v kombinaci s vzýváním povrchně chápaného společenského modelu života buržoazie - a vlastně i běžné střední třídy - za první republiky. Pořád je ještě dost žen, které práci chápou jen jako poslední zoufalý pokus, jak se dostat k penězům. Nemyslím to ironicky. Společnost takto formovala ženy stovky let. Neměly možnost vzdělávání, neprovozovaly řemesla, obchod (až na výjimky, samozřejmě). Ještě před cca sto lety bylo nejčastějším povoláním ženy "práce v zemědělství", na druhém místě služka. Nepracovat bylo znakem zámožnosti, byla to výsada bohatých. Žena, která musela pracovat by třeba ráda nepracovala, ale jaksi nemohla... a tu, která pracovat nemusela by ani ve snu nenapadlo, aby pracovala. Byť si samozřejmě všechny "nepracující" ženy neválely doma šunky. Dokonce i když měly služku. Mmch. na toto téma doporučuji velmi zajímavou publikaci "Člověk na Moravě 19. století", kde je na několika typických povoláních té doby vylíčen skutečný obraz života lidí, kteří toto povolání vykonávali. Vč. té služky.
To, že by práce měla být něco jako prospěšný koníček, kterým obohacuji sebe u druhé je pro ženy z historického hlediska novum. Tuto výsadu měli donedávna jen muži a to ještě zdaleka ne všichni. Nemůžeš téhle zmatené a dezorientované generaci vykládat o tom, jak je fajn realizovat se v práci. Spousta žen se realizuje mateřstvím a prací v domácnosti prostě proto, že nemají jiný způsob realizace. Baví je to, zvládají to a jsou v tom dobré. Proč jim to brát, proboha? Kvůli negativnímu vlivu na jejich děti, které si vytvoří "pokřivený model" do budoucna? Ty děti už vyrůstají v jiné době a v jiné společnosti. Ani ta nejmateřštější matka (pokud není "ú bé", čili úplně blbá) nebude dnes své dceři bránit ve vzdělání, v tom, aby dělala to, v čem vyniká, co ji uspokojuje a naplňuje. Dnešní dvacetiletí už to mají hodně "jinak" než třicátníci. A naše děti budou "jinde" už úplně.
Takže žij a nechej žít. Jediné, co je třeba dle mého soudu - pracovat na tom, aby ženy pochopily, že jejich pobyt doma s dítětem nemůže financovat stát. Že jim nikdo nebere právo zůstat doma ne osm, ale klidně dvacet, třicet, čtyřicet let (až do smrti), ale nelze to financovat z veřejných prostředků. Dle mého mínění je to naprosto dostačující.