Přednáším na vysoké škole a současně věnuji se velmi zajímavému výzkumu. Mám svou práci velice ráda. Přesto bych považovala delší dobu, po kterou bych byla s dítětem sama doma - jen já a dítě - za sociální ochuzení pro dítě i pro mě. To jen jako poznámka pod čarou k tomu, že i pisatelka s doktorátem může být emocionálně angažovaná matka. A nadto - aby to bylo ještě složitější - i pisatelka s doktorátem může být emocionálně angažovaná matka, přestože s ním nehodlá strávit léta od rána do večera. Mj. já bych se prostě bála - bála bych se, že už se znovu nenastartuju, že nenajdu disciplínu k masochismu vědy a výzkumu, že zlenivím v oboru a nebudu se schopná vrátit... A frustrovaná matka, která se nezvládla vrátir a do konce života žárlí na své kolegy včetně otce, to fakt není něco, o co by mělo moje potenciální dítě - potažmo děti všech žen v situaci, která připomíná moji - stát ...
Předchozí