Přidat názor k článku Jak se žije maminkám v zahraničí

Mediano, libi se mi, jak pises, jen se chci zeptat, jestli uz mas deti a jak jsou velke. Spis to na mne dela dojem, ze deti nemas. Ono s detma bys o tomto tematu mozna psala jinak.

Mne taky pripada prace v domacnosti podradna a nutna a podcenovana. Pri kazdem myti nadobi si rikam, ze bych radeji mela studovat neco do prace, nebo mne mladi predbehnou (stejne uz mne predbehli). Ale na druhou stranu, kdyz byla dcera mrnava, tak mne to s ni moc bavilo a cely zbytek zivota na to budeme s partnerem vzpominat, jak jsme se spolu shodli. Ted chodi do skolky a mam pocit, ze s ni travim malo casu, ze si ji neuzivam. A partner, ktery travi hodne casu v praci, je taky zdesen z toho, jak dcera rychle roste a ze s ni netravi skoro zadny cas. Na druhou stranu nas nase zamestnani velice bavi, mne se uz nekolik let dari pracovat z domova a pritom si udrzovat celkem vysoky plat a vysokou uroven svych znalosti i podavanych vykonu. Ovsem pokud bychom meli vice deti, tak nevylucuji, ze bych rada zustala s nimi doma a venovala se jen jim. Nikdy jsem nebyla matersky typ, stale jsem pracovala, a dceru jsem si poridila skoro ve 40, kdy jsem potkala toho Praveho, dalsi dite uz nepripada v uvahu. Kdybych mela moznost se vratit ve stroji casu, tak bych si treba vzala nejakeho nepraveho a mela tri deti - ale tezko rict. Cas venovany diteti povazuji za nejlepe straveny ve svem zivote.