Přidat názor k článku Uvztekané dítě

Ahoj Klárko,
právě jsem dočetla tvůj článek. Přeji ti pevné nervy a věř, že v tom nejsi rozhodně sama. Náš Honzík má období vzteku a vzdoru už více než rok a nevypadá, že to někdy skončí. Už s ním dokonce navštěvuji dětskou psycholožku (ta tvrdí, že je to normální a patří to k věku). Mně už to někdy připadá k nepřežití. Máme průměr tak jeden velký záchvat vzteku denně a ty malé ani nepočítám - je to téměř vždy, když já chci něco jiného než Honzík (oblékát se po ránu, jít domů od oblíbeného kamaráda, jít nakupovat apod.). Někdy se z našeho bytu ozývá takový řev, že čekám kdy někdo ze sousedů zavolá sociálku. A poznámek o tom, že mám nevyhované dítě a mám mu dát studenou sprchu, případně mu nasekat na zadek, si už ani nevšímám. Zjistila jsem, že na toho našeho vzteklouna to stejně nefunguje. Jediné co pomůže, je si ho nevšímat. Což se někdy moc nedá, obzvláště na veřejnosti. Problém je i když někam spěchám a nejsem schopna ho vůbec ustrojit neboť řve, mlátí sebou a jestliže se mi podaří cokoliv mu obléknout, hned to ze sebe serve. Ale když se nevzteká, je to zlaté a šikovné dítě. Mluvil plynule ve větách a srozumitelně už v roce a půl, první slovo řekl v sedmi měsících. Má ohromnou paměť, stačí pohádku mu dvakrát přečíst a on ji pak přednáší, umí nepočitatelně básniček, písniček, počítat do 20. Oblíbenou hrou je Člověče, nezlob se. Psycholožka tvrdí, že právě děti šikovné a nadané mají větší sklon k negativismu a vztekání. Tak to ber tak, že máš doma osobnost. Já se utěšuju tím, že to bude mít v životě lehčí a určitě se v dnešní společnosti neztratí a dobře uplatní. Nezbývá nám, než opravnu vydržet. A jak říká psycholožka s dítětem ty záchvaty prožít, já tvrdím přežít.
Ještě jednou pevné nervy.
Radka