Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Knížky mi pomohly. Samo jsem si z každé vzala třeba jen pár myšlenek, co mi připadaly užitečné. Dočetla jsem se o nejrůznějších typech chování dětí a jejich příčinách, což mě ujistilo, že jednám správně a že mé děti jsou "normální". Zvláště mladší synek je mimořádně nepoddajný a vzdorovitý a byla jsem často v pochybnostech, když mi kamarádky s poslušnými holčičkami, babičky apod říkaly "to je hrůza, co si ty tvoje děti dovolí dělat". Ale jen já vím, co mi to dá práce, aby si "dovolily dělat" JEN toto! S některými dětmi jde vše hladce, s jinými je vše s velkým úsilím. Věřím, že lze vychovat NĚKTERÉ děti bez fyzických trestů, naopak na NĚKTERÉ děti (po vyčerpání všech jiných možností) platí jen plesknutí přes ruku nebo zadeček (tedy myslím JEDNO plesknutí rukou, nikoli výprask řemenem!!!). Optimismus nakonec:synkův vzdor se ve 4 letech pomalu mění do společensky přijatelnější podoby, už nevříská a nemlátí sebou o zem 5X do hodiny (často až do ztráty vědomí!), spíš se JEN nafoukne a trucuje a po chvíli ho to samo přejde.SLÁVA!