Možná jste také v poslední době dostali od někoho e-mail s „vtipem“ o volné výchově. Po jeho přečtení jsem se rozhodla jsem sepsat pár mých postřehů a názorů na téma výchova.
"Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas" (Bible, Přisloví 13,24)
Možná jste také v poslední době dostali od někoho e-mail s „vtipem“ o volné výchově. Po jeho přečtení jsem se rozhodla jsem sepsat pár mých postřehů a názorů na téma výchova.
Když byla naše dcera miminko, snažila jsem se číst knihy o výchově a nastudovat nějaká ta moudra. V paměti mi zůstaly hlavně dvě z nich. Jednu napsal americký psycholog John Gray známý i u nás z posledních let trilogií Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe. Druhou napsal americký křesťanský pediatr (James Dobson: Dětský vzdor; v orig.1978, u nás 1995), který mimo jiné, ač sám jedináček, vychoval s manželkou 7 vlastních dětí.
Od svých rodičů jsem zdědila názor, že je lepší jedna facka v pravý čas, než o tom za měsíc planě tlachat na rodičovském sdružení. Nicméně jsem se chtěla seznámit i s jinými názory, případně je též využít v praxi.
Současné trendy jsou převážně proti fyzickým trestům. Jenže když se vzdám fyzických prostředků, zbudou mi jen psychické – a to už snadno sklouzne k citovému vydírání. Což mi přijde pro dítě mnohem horší. Samozřejmě nemlátím děti hlava nehlava. Vždycky vědí přesně, za co dostaly a proč, netrestám je v afektu a zpravidla mají též možnost napřed změnit své chování po dobrém.
James Dobson to u vlastních dětí zpočátku s fyzickými tresty až přeháněl, ale sedí mi jeho názor v tom, že je pro dítě lepší dostat na zadek (hned po prohřešku) a po omluvě či vyvztekání si to s rodiči odpustit, přitulit se, obejmout. Zkrátka, že výprask od milujících rodičů není nic škodlivého a dítě se tím naučí dodržovat hranice.
Při čtení knihy A děti jsou z nebe jsem často kroutila hlavou. Autor sice píše, že uváděné metody fungují u dětí od dvou let výše. Jenže co si počít s dítětem do dvou let ? Ono i v roce už má dítě docela sílu a nemůžete ho nechat dělat vše, co si zrovna vymyslí. Co naplat, mladší vztekající se dítě, které mlátí hlavou o dveře (v paneláku nemáme zbytečnou prázdnou vypolstrovanou místnost, kde by se mohlo uklidnit) – zkrátka pouhé domluvy, případně odloučení od rodičů, na dceru (dost silná osobnost) vůbec nezabíraly a po několika dnech jsme se vrátili k osvědčenému způsobu (nezabral vždy, ale rozhodně to mělo větší úspěch).
Oba autoři totiž vycházejí z odlišných předpokladů. Psycholog Gray z toho, že dítě je dobré a je potřeba mu nechat co nejvíc volnosti. Za cíl si dává vychovat spolupracující, nikoliv poslušné dítě (jsou samozřejmě děti, které potřebují mnohem více povzbuzovat, než káznit, ale to naše k nim nepatří). Pediatr Dobson zastává názor o prvotním hříchu, že se dítě musí od začátku usměrňovat (ne ho převálcovat argumenty, ale s postupně rostoucí svobodou mu dávat i větší zodpovědnost). Asi na tom něco bude – proč dětem jde zlobení samo a poslouchat se musí učit?
Chystám se přečíst si knihu Kateřiny Janouchové Život dítěte. Jak jsem tak měla možnost do ní nahlédnout, myslím, že na dost věcí máme s autorkou podobný názor. Navíc to má „odžité“, tak to nejsou jen plané rady. Po přečtení knížek Jiřiny Prekopové „nelámu“ tolik chování přirozeně dané pořadím narození (i když starší dcera by byla vůdčí typ i kdyby byla benjamínek), nicméně její metoda pevného objetí u nás také nenašla stálou adresu. Nejsem ten typ matky, která levou zadní vychová několik párů svých dětí a k tomu ještě několik adoptovaných (jako např. Claudia Mühlanová, autorka Jen klid, maminko); upřímně tyto ženy a rodiny obdivuji, ale vím, že pro mě by to nebylo.
Snažím se své děti vychovávat co nejlépe. Chci z nich mít nejen silné osobnosti, ale též se snažím, aby byly poslušné a ohleduplné. Nerada bych byla jednoho dne z vlastních dětí tak psychicky zdecimovaná jako naše bývalá třídní ze ZŠ z dnešních žáků druhého stupně (v dobré snaze pomoci nemocné mladé kolegyni vzala za ni zástup, ale chování některých jedinců nerozdýchala). Ne všechno se může svést na to, že je jiná doba. I v jiné době je potřeba, aby děti věděly, kde jsou hranice slušného chování.
Nás rodiče chci tedy povzbudit – přestože používáme různé způsoby výchovy (vždyť na každé dítě platí něco jiného), snažme se své děti vést co nejvíc k samostatnosti, ale též k odpovědnosti a úctě k autoritám. Vždyť čím dříve si zvyknou, že není vždy po jejich a někdy se musí zatnout zuby a dělat to, co chce ten druhý, tím líp pro ně.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.