Tubifex, souhlasím s tím, že jedině, když se člověk postaví na správný a pevný základ, může prožít trvalý úspěch.
Co se týče výchovy jsem zastáncem, že děti musí být v první řadě naplněné láskou a teprve potom kázněny. Dítě, které má totiž prázdnou tzv. citovou nádrž, může zlobit hlavně z tohoto důvodu. Naše děti mají také dost času se rozhodnout, zda budou pokračovat ve špatném chování a nebo se rozhodnou jít tou správnou cestou. Když nepoleví a pokračují ve své vzpouře jsou různě potrestaní. Máme doma pravidla, aby děti věděly, co je to špatné chování a proč je špatné. Sami tedy už ví a nebo po upozornění si vzpomenou, že se nám toto chování nelíbí a sami se mohou rozhodnout čemu dají přednost.
Možná to zní krkolomě, ale v praxi to funguje dost dobře. Hlavně odpadá u dětí pocit, že byli potrestané neprávem. Ale hlavně znovu zdůrazňuji, že prvotní na co se zaměřujeme je jejich potřeba cítit a mít lásku druhého člověka, pak k vyhroceným situacím dochází opravdu velmi zřídka.
V Bibli je napsáno, že láska přikryje množství hříchů a já tomu opravdu věřím, když si sednate k dítěti, které má zrovna "svůj" den a proberete to s ním a ubezpečíte ho, že ho máte opravdu rádi, většinou je po problému. U nás to alespoň, tak funguje.
Předchozí