Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Neplácám, nebiju.

Dceři je 14, synovi 3,5. Oba jsou v pohodě. S dcerou mlátí puberta, ale dá se s ní domluvit. Domluvit, myslím domluvit - ne citově vydírat.

Syn je rarach, ale beru ho tak, že je to prostě zvídavé DÍTĚ.

Reaguji na to, když mu jde o zdraví nebo život. Vadilo by mi hodně, kdyby děti někomu ubližovaly, cíleně, neustále.

Snažím se je naučit "nedělej nikomu to, co nechceš, aby ti dělali druzí". "Neubližuj sobě ani ostatním."

Ke každému se snažím přistupovat adekvátně jejich věku.

Myslím, že ví, že je mám hodně ráda, že se na mě můžou s čímkoli obrátit a já to nezneužiju. Zároveň ví, že "se z nich nepoprdím" a že mám taky svoje zájmy a že jsou to samostatné jednotky.

Tohle funguje na MOJE děti, každé dítě, každý rodič jsou úplně jiní...