Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Rodiče tady na rodině knížku Respektovat a být respektován často chválili, tak jsem si ji koupila. Nejsem asi typ, který sahá po příručce tak nějak automaticky, ale situace s mým tříletým synem už mě vážně trápila. Je velice živý, někdo se o něm vyjádřil "na hranici hyperaktivity" - i když to bych zas neřekla. Strašně mě mrzelo, že na něj musím často zvyšovat hlas nebo mu někdy i dát přes zadek. Že spolu pořád bojujeme i když já se tolik snažím žít v míru. Výše zmíněnou knihu jsem ještě nedočetla do konce, ale co jsem četla, hned jsem praktikovala. Je to tak týden, co jsem začala měnit metody. Nastalo mnoho chvil bezmoci a vzteku, kdy člověk neví, co má dělat - ke starým způsobům sklouznout nechce a nové nefungují. Ale na druhou stranu se syn začal zklidňovat, lépe vychází s dětmi, je s ním lepší domluva (o poslouchání nemluvím, o tom to totiž není). Myslím, že na zadek už ode mě nejspíš nikdy nedostane, aspoň bych si to moc přála, hlas jsem také přestala zvyšovat. Kniha mi otevřela oči a i když je náročné změnit staré způsoby chování a stojí to hrozně moc přemýšlení, všem, kteří si chtějí rozumět se svými dětmi a vybudovat partnerský vztah, opravdu moc a moc doporučuji!