Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

Já si nervy celkem šetřím. Ale není to vždy jednoduché. Děti fakt trestám jen pokud vědí, že něco nesmí dělat a proč a stejně to dělají. Zatím tedy rozhodně nejsme ve stadiu, že by jim bylo jedno, že dostanou na zadek. Když stačí domluva, tím lépe.
Když popíše poprvé zeď, nedostane za to a vysvětlím, že to nesmí dělat a proč. Když si "podepíše" fixem všechno oblečení ve skříňce (jako jsme podepisovali do školky), zatnu zuby, dojdu si do práce pro líh a vyperu to (po předčištění lihem, naštěstí to byly obyčejné fixy, ty na textil má mimo dosah). Když dává bráškovi na hlavu těžkou hračku, řeknu, že to nesmí dělat, aby mu neublížila. Ale když třeba odmlouvá jako puberťák (ještě není ani předškolák, ale rozumu má na rozdávání), řeknu jí, že takhle se mnou (dědou či někým jiným) mluvit nebo se chovat nemůže a jestli to nezmění, tak přijde nějaký trest (ani u nás to není vždy fyzický, třeba nebudou dobrůtky nějakou dobu).
Faktem je, že kdyžnějakou delší dobu (několiktýdnů) nedostane naplácáno, začíná si z nás dělat dobrý den.