Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

tak jen pár poznámek.
Syn (6 let) dostal asi 3x v životě facku. Předem ohlášenou, to zdůrazňuji. Nedostal ji z lásky, dostal ji proto, že mne prostě vytočil. A tak mu to také bylo podáno. Můžu to chápat jako svoje selhání, můžu se mu za to dokonce omluvit, ale nemůžu si v dané chvíli jinak pomoci. On totiž trest, který nenastane a kterým je pouze hypoteticky vyhrožováno je na prd. Řeknu-li dítěti: "Ještě jednou uděláš to či ono, pravděpodobně se neudržím a jednu ti vlepím," bere to možná jako ponížení, ale zároveň si uvědomí, že je rodič důsledný a plní své slovo.

A jen tak na okraj - mne doma jako dítě fyzicky trestali tak, že by za to v dnešní době byl kriminál... ale stejně mi na celé "výchově" vadí to, že mi dospělí lhali. Slibovali, neplnili, blbě vyhrožovali... Možná je to paradoxní, ale realizovaný trest, byť bolestivý, si dítě (pravděpodobně záměrně) zracionalizuje na "záleží jim na tom, co ze mne vyroste - mají mne ´rádi´"; ale lež, nesplněný slib, to racionalizovat nejde, to je prostě úplně jednoznačný nezájem.