Přidat názor k článku Pár postřehů o výchově

No, já jsem třeba kliďas, syn je cíťa. Reaguje na každé zvýšení hlasu (což v mém případě opravdu není řvaní a hysterie, jen poněkud komisnější tón) slovy "Maminko, takhle se mnou nemluv!" Občas taky vyhrožuje sociálkou. Přitom jediný reálný problém, který má je ten, že jako jedináček vyžaduje pro sebe veškerý můj volný čas a já na to jaksi nemám sílu ani chuť. Neumí se srovnat s tím, že opravdu nepřiběhnu na zapísknutí jako pes. Ovšem, když mu řeknu, že je sobec, tak se urazí. Docela by mne zajímalo, jak normálně lidsky vysvětlit dítěti, že ve chvíli, kdy matka např. telefonuje by jí neměl viset na předloktí a nutit ji jít se dívat, jak rozestavěl po pokoji dinosaury.